ZPRAVODAJSKÁ SVODKA - IV. TURNUS 2026

ÚVOD - DĚTSKÉ TÁBORY - ZPRAVODAJSKÉ SVODKY - ZPRAVODAJSKÁ SVODKA - IV. TURNUS 2026 

***

PŘIPOMÍNÁME: MÁME FACEBOOK >>>>

Je to tady znovu. Sotva jsme se stihli ohlédnout za předchozím turnusem, brána Bandárie se znovu otevřela a začíná další táborový příběh. Tentokrát už 38. tábor v naší historii. Když se to napíše takhle černé na bílém, je to vlastně docela šílené číslo. Desítky turnusů, stovky dětí, tisíce zážitků – a přesto je každý začátek trochu jiný.

I tentokrát pokračujeme pod hlavičkou Klubu 112 a značkou ARMYCRAFT, která už dávno nemá být jen novým názvem nebo hezčím logem na tričku. Je součástí směru, kterým chceme naše tábory v dalších letech posouvat. Postupně skládáme jednotlivé části většího projektu, přidáváme nové programy, zkušenosti, vybavení i myšlenky a snažíme se vytvářet něco, co nebude stát pouze na airsoftu, hrách a čtrnácti dnech prázdninové zábavy.

Protože naším cílem nikdy nebylo děti jen na chvíli zaměstnat a večer je dostat unavené do postele. Chceme, aby si odsud něco odvezly. Aby zjistily, že dokážou víc, než si myslely. Že nepohodlí není katastrofa, problém není důvodem k okamžitému vzdávání a mobilní telefon skutečně nemusí být nejdůležitější součástí života. Učíme je fungovat samostatně, ale zároveň pochopit, že dobře fungující tým zvládne věci, na které jednotlivec nestačí. A ano – pořád platí naše oblíbená disciplína: z jednotlivých sněhových vloček se budeme pokoušet postavit alespoň trochu použitelný sněhulák. :)

Takže se pohodlně usaďte. Zpravodajská svodka právě začíná. Pokud nám náš tradiční protivník jménem čas dovolí, budu se i tentokrát snažit každý den přinést alespoň stručný obraz toho, co se v Bandárii děje. Co děti absolvovaly, co se naučily, co se povedlo, co nás potrápilo, čemu jsme se zasmáli a co nás čeká dál. Zkrátka trochu nahlédnout za táborovou oponu.

Než se ale pustíme do samotného dění, patří jedno velké poděkování partnerům a podporovatelům, jejichž loga najdete níže. Někteří nám pomohli materiálně, jiní věnovali ceny, vybavení nebo se jiným způsobem podíleli na tom, aby mohl být letošní program zase o kus lepší. Vážíme si každého, kdo se rozhodne podpořit projekt zaměřený na děti a věří tomu, že podobné aktivity mají smysl. Budeme rádi, pokud se nám podaří tenhle vlak udržet v pohybu a postupně do něj přibudou další vagóny, partneři i lidé, kteří chtějí jet stejným směrem.

A samozřejmě děkujeme také vám, rodičům, protože bez vaší důvěry by žádný z těchto plánů neměl význam. Za okamžikem, kdy děti vystoupí z autobusu a začne tábor, se skrývají měsíce práce, plánování, opravování, nakupování, vyrábění, psaní programů, kreslení map, sestavování harmonogramů a tradičního zjišťování, že den má pořád jen 24 hodin. Teorie je tedy hotová. Teď přichází její oblíbená disciplína – střet s realitou.

Tak nám držte palce. Jdeme na 38. tábor.

Sledujte nás na Facebooku a Instagramu - budeme rádi za podporu na sociálních sítích :)

16. 8. 2026 - DEN PRVNÍ - ZÁKLADNA

Hlavní program

Hlavním úkolem prvního dne bylo přesně podle plánu obsadit výcvikovou základnu a zabydlet se v Bandárii. Žádné velké operace, žádné složité scénáře – nejprve bylo potřeba vyřešit to nejdůležitější. Najít si své místo, ubytovat se, zorientovat se v areálu, poznat vedoucí, instruktory i ostatní účastníky a ideálně si rovnou začít hledat první kamarády a budoucí parťáky do týmu.

Stejně důležité bylo také seznámení s prostředím a základními pravidly fungování tábora. Na řadu proto přišel táborový řád, bezpečnost, organizace dne a několik jednoduchých zásad, díky kterým by následující dva týdny měly proběhnout hladce, bezpečně a pokud možno bez zbytečných komplikací. Čím dříve všichni pochopí, jak Bandárie funguje, tím více času nám později zbude na skutečný program.

Po prvním rozkoukání přišla také první společná večeře a hned po ní úvodní organizační nástup. Poprvé jsme se tak sešli všichni pohromadě, řekli si základní informace, představili další plán a definitivně zahájili nový turnus.

A první dojmy? Začínáme tentokrát o něco klidněji a ukázněněji, což rozhodně vítáme. Samozřejmě jsou stále velmi dobře vidět rozdíly mezi nováčky, kteří do našeho systému právě nastoupili, a těmi, které jsme z minulých turnusů propouštěli domů už výrazně „zpracovanější“. :) Dva týdny společného fungování zkrátka udělají své.

Ale buďme realisté – první den není od toho, aby bylo všechno dokonalé.

Důležité je, že tady rozhodně je na čem stavět. :)

Kuchyně

Večeře: Špagety alá Itálie se sýrem - měli jsme jedno "bez omáčky" ale stačilo jednoduché "dej si" a dal si :) A ještě pochvaloval

POŠ - Posádková ošetřovna

***
POŠka - neboli posádková ošetřovna se musela prokousat převzatou dokumentací - našla všechny alergie, zdravotní omezení, na co si dávat pozor, jak se užívají léky, ty překontrolovala ... vše je v pořádku a máme skoro ve všem jasno. Budeme asi volat jen jednim rodičům pro konzultaci, protože údaje v lékařsmém posudku, na krabičce léků a hlavně vzpomínky našeho hráče se rozcházejí :) 

Počasí

***
Bylo opravdu příjemně. Noční bouřka byla opravdu skvělá. Prospěje to jak náladě tak i našemu trávníku :) Má se schladit a my čekáme jak moc :)

Důležitá sdělení

***

Na úvod bych chtěl moc poděkovat za hladký průběh nástupu na turnus. Všechno proběhlo víceméně tak, jak mělo, bez větších komplikací a zbytečných zádrhelů – a za to jsme rádi.

Zároveň děkujeme, že se k nám s malým, zhruba turnusovým zpožděním konečně dostal také jeden přeživší původně přihlášený na III. turnus. :) I o něj je samozřejmě dobře postaráno, do kolektivu zapadl překvapivě rychle a vede si velmi dobře, přestože je momentálně nejmenším účastníkem celého zájezdu. Velikost zjevně není rozhodující disciplína. :)

A ještě jedno poděkování patří vám všem za to, že pozdější příjezd autobusu nebyl podkladem pro žádnou mezilidskou strkovačku. :) Bohužel je to jedna z věcí, kterou nejsme schopni příliš ovlivnit, přesto nás samozřejmě mrzí, že jste museli čekat. Za našeho spřáteleného dopravce se proto omlouváme, i když tentokrát je v tom vlastně stejně nevinně jako my.

Letošní prázdninový provoz totiž místy vůbec nevypadá jako prázdninový. Kolony, zácpy, zpomalení prakticky všude – no síla. A když se do toho ještě připlete dopravní nehoda, je z běžné cesty rázem malá expedice. :)

Takže ještě jednou díky za trpělivost, pochopení a pohodový začátek. Teď už jsme všichni tam, kde máme být, a můžeme se naplno pustit do programu.

STATUS

***

Poslední turnus letošní sezóny je v pohybu – a hned od prvních hodin je příjemné sledovat, jak se známé tváře automaticky ujímají kolektivů, pomáhají nováčkům, vysvětlují, ukazují a vlastně úplně přirozeně přebírají část toho, co jsme je v minulých turnusech učili. Některé děti letos vidíme už poněkolikáté a musím říct, že je to zatraceně dobrý pocit. V době, kdy by mohly sedět doma u počítače, se dobrovolně vracejí sem – do lesa, mezi kamarády, k ohni, do programu a k lidem, se kterými chtějí strávit další kus prázdnin.

A přitom už nám začal poslední turnus. Doslova stříháme metr do konce letošní sezóny. Ještě pár dní, poslední hry, poslední nástupy, poslední večery u ohně… a pak? Pak zase přijde těch nekonečných deset měsíců čekání, plánování, vymýšlení a těšení se, až se některé z těch známých tváří znovu objeví u brány Bandárie.

Loni i předloni už touhle dobou začínaly přicházet první přihlášky na další rok. Letos nám první pořádný impuls k sezóně 2027 dali už účastníci III. turnusu, kteří se začali ptát, co bude dál a kdy se zase uvidíme. Tak teď jen čekáme, jestli nám poslední turnus tuhle vlnu ještě trochu přiživí… nebo nám celý projekt definitivně rozmluví. :)

První letošní turnus nás totiž vyčerpal opravdu poctivě. Byl náročný, intenzivní a místy nám dal docela zabrat. Od té doby už ale máme za sebou další kus sezóny, další zkušenosti a další skvělé děti.

Tak uvidíme, jakou tečku nám za letošním létem napíše právě tahle parta. Zatím to vypadá, že by mohla být hodně povedená.

17. 8. 2026 - DEN DRUHÝ - ROZŘAZOVÁK

Hlavní program

Až na jednu tradiční proměnnou jménem počasí zatím všechno běží podle plánu. A co je možná ještě příjemnější – začíná se potvrzovat první dojem, že nám na poslední turnus dorazil mimořádně ukázněný kolektiv. Samozřejmě, abychom úplně nezlenivěli, máme tu dva jedince, kterým musíme věnovat o něco více pozornosti než ostatním, ale to už tak nějak patří k táborovému koloritu. :)

Zajímavé srovnání nám poskytuje například Editka, která s námi absolvovala i letošní první turnus. A ta je při pohledu na současnou sestavu chvílemi skoro v Jiříkově vidění. Má totiž možnost porovnávat oba kolektivy přímo – a podle všeho se shodneme, že ten současný je výrazně klidnější a ukázněnější. Takže ano, rozdíl je vidět. A ne, nevymýšlíme si to jen proto, abychom měli hezkou svodku. :)

Hlavním bodem programu byl dnes tradiční rozřazovák. Několik různých disciplín nám pomáhá spravedlivě rozdělit hráče do jednotlivých čet tak, aby v nich byla pokud možno rozumně vyvážená kombinace věku, zkušeností, fyzických schopností, střeleckých dovedností i předchozí praxe. Nejde tedy jen o to někoho někam „šoupnout“, ale vytvořit skupiny, které budou při dalších hrách i výcviku fungovat co nejlépe a budou si výkonnostně odpovídat.

Současně jsme začali vydávat výstroj z půjčovny a otevřeli střelnici. Bylo potřeba zbraně vyzkoušet, seřídit, zkontrolovat jejich funkčnost a zároveň si udělat první obrázek o střeleckých návycích jednotlivých hráčů. Tam, kde se objevily chyby, jsme je začali rovnou odlaďovat – postoj, práce se spouští, míření, držení zbraně nebo zbytečné strhávání. Čím dřív si správné návyky sednou, tím méně práce bude později.

Závěr dne pak patřil taktické hře VERLIBA. A ne, skutečně tam není překlep a opravdu to není VELRYBA. :) Co přesně se pod tímto podivným názvem skrývá, vám budou muset účastníci vysvětlit doma sami. Některá táborová tajemství si přece jen musíme nechat.

A zatímco airsoftová část pilovala své dovednosti, SIERRA se rozhodla, že tentokrát nezůstane jen u plánování a opravdu začne stavět srub. První volba byla poměrně jasná – kamenná podezdívka. Takže se vybíral materiál, přenášelo, skládalo a postupně začaly vznikat první skutečné základy. Jestli z toho bude za pár dní srub, bunkr, vila nebo archeologické naleziště, zatím necháváme otevřené. :)

Do toho probíhal také FIRETEST. Základním úkolem bylo rozdělat oheň pomocí křesadla. Kdo zvládl LEVEL 1, postoupil dál – k LEVELU 2, tedy práci s římskou ocílkou a pazourkem. A kdo si poradil i s tím, čeká ho LEVEL 3 – BOWDRILL, tedy rozdělávání ohně pomocí třecího luku. Tady už začíná být opravdu veselo.

Veteráni zvládli první úrovně na výbornou a bylo vidět, že předchozí zkušenosti nezmizely. Nováčci jsou zatím přibližně v polovině cesty, ale vedou si velmi dobře, nevzdávají to a hlavně – na Přežítku vládne skvělá nálada.

A nakonec jedna důležitá zpravodajská informace. Matěj, veterán ze III. turnusu, informoval tým o existenci tajné základny, kterou už dobře zná.

A kterou my ostatní poznáme také.

Brzy. Velmi brzy. :)

Kuchyně

Snídaně: česnekovosýrová pomazánka - jednomu dala trochu zabrat, ale zmizetl misky - tento turnus zkrátka baští více a my to musíme zohlednit :)
Svačina: rozdali jsme krásní, zralé a velmi chutné pomeranče ... chutnaly všem. Tedy až na obyvatele chatky č. 3 nebo 4, kteří je naházeli pod chatky. Asi si mysleli, že tam je červí díra a my nic neuvidíme. Velice neprozřetelné. Kor když na sebe přirahují pozornost tím, že v průběhu poledňáku skáčou z oken chatky! Skákání zakázáno, pomeranče vysnírané a opatření zavedené :)
Oběd: fakt parádní kuřecí polévka s nudličkami - Jarda zkrátka polévky opravdu umí :) no a pak ... stálice k prvnímu obědu:  kuře na paprice s těstovinou. SUper chuť i konzistence :) Výborně dochucené! LAHODA. Šel jsem si dvakrát :)
Svačina: aby vše běželo jako po drátkách, rozdali jsem sušenky - Delisa ... ta nám zvedla náladu :)
Večeře: co naplat, voják se stará, voják má ... sami jsme si udělali špekáčky na ohni. Nevadí že půl hodky před tím byl slejvák ... nejsme z cukru. SIERRA udělal oheň. Měla službu. Tak se taky postarala :) |Chutnalo všem. Přidávalo se. Všeho bylo dostatek. Jen ten chleba už nevydrží to co dříve ...

POŠ - Posádková ošetřovna

***
Vše je pod kontrolou. V průběhu VERLIBY se trochu narazila jedna záda - ale instruktor je živ a zdráv :) Zkrátka dal do toho maximum :) Pravidelné léky se zajely. Zapomenutý epipen z III. se odeslal. Na POŠCE je krásně vytřeno. Voní to desinfekcí s lesní přívůní :)

Počasí

***
Příjemně se ochladilo, Skoro až moc. Ale nechceme jen mrflat. Trávník se zdá spokojenější a nám to ve finále také více vyhovuje. Dá se dýchat. Dá se žít :) Jen už je to i na mikinu...

Důležitá sdělení

***
Máme tu pár hráčů, kteří přijeli na airsoftový tábor bez brýlí. Základní ochranná pomůcka. A nemají ji. Co naplat ... budou muset provětrat rodinné finance a v našem obchůdku si zakoupit. Bez  nich hrát nejde a půjčovat je také nemůžeme, protože o zapůjčené vybavení se zpravidla nestarají tak jako o vlastní ... Museli jsem rozpůjčovat nějaká prostěradla, protože ač podepsáno ... nemají je :) Poznámka pod fousy .. a tím to končí. Ještě že my s tím počítáme a máme. 

STATUS

***

Začíná to být opravdu zajímavé. Editka se evidentně rozhodla, že letos nebude jen přihlížet, a poctivě bojuje o své místo v Charlie. A rozhodně není sama, kdo nás během rozřazováku překvapil.

Absolutním vítězem testu paměti se stal Dejv. Úkolem bylo zapamatovat si 25 připravených předmětů. Dejv si zapamatoval nejen všech 25, ale navíc ještě zatoulanou airsoftovou kuličku a list, který mezitím spadl ze stromu. Tím vytvořil nový táborový rekord a zároveň si vysloužil vstupenku do světa, kde se podobné detaily skutečně hodí – do SIERRY. :)

Přeživší si totiž mohli dobrovolně vyzkoušet celý rozřazovák společně s ostatními: běh, test paměti, kliky, plank, přesnou střelbu a také test manipulace se zbraní a základních střeleckých dovedností, který nám nakonec předčasně ukončila bouřka. Příroda si zkrátka občas prosadí vlastní harmonogram.

V noci už proběhly také první hlídky. Základna byla pod dohledem, všude byl klid a nový turnus se nám zatím rozjíždí opravdu hezky. Je to dobře nastartované. Ono to půjde.

A pokud to půjde opravdu dobře, možná dnes uděláme něco, co jsme původně ještě chvíli odkládali – otevřeme přihlášky na další rok.

A jestli se tak stane, můžete za to částečně poděkovat Ápě. Za pomoc s přípravou pizz dostala možnost vyslovit jedno přání. Mohla si přát v podstatě cokoliv, co jsme byli schopni splnit. A ona si úplně nesobecky přála jediné – aby byl další tábor, na který by s námi mohla zase jet.

Přiznávám, že v tu chvíli skoro ukápla slza. Protože právě v podobných okamžicích si člověk uvědomí, jak moc může být pro některé děti tohle místo důležité. Nejen jako třináct dní programu, ale jako místo, kam se chtějí vracet, kde mají kamarády, svoje zážitky, svoje malé vítězství a kus prázdnin, na který čekají celý rok.

Ápa, Matěj, Dejv, Ester, Vojta, Dandee, Michal – a desítky dalších.

Možná právě kvůli nim má smysl po skončení sezóny zase začít od nuly, dalších deset měsíců plánovat, vyrábět, opravovat a vymýšlet.

A pak se znovu sejít u brány Bandárie.

18. 8. 2026 - DEN TŘETÍ - ČETY A VÝCVIK

Hlavní program

Přes noc jsme dali dohromady výsledky rozřazováku a ráno už bylo jasno, kdo tvoří ALPHA, BRAVO a CHARLIE. A samozřejmě také SIERRU. Tři naši přeživší si rozřazovák střihli dobrovolně jen tak pro porovnání – a výsledkově by se bez problémů dostali až do Charlie a Bravo. Tak šikovné přeživší tu máme. Doslova připravené skoro na všechno. :)

Po rozřazováku jsme ještě doladili jednu naši drobnou chybičku. Neznámé tváře se nám totiž zatím schovávají za neznámými osobními čísly a jmény, takže i když se snažíme být maximálně spravedliví a rozhodovat podle výsledků, ne vždy se všechno trefí úplně dokonale napoprvé. V průběhu dne jsme proto ještě vyšli vstříc jedné výměně. Kamarádství je zkrátka kamarádství – a pokud tím neutrpí vyváženost čet, není důvod dělat z jednoduché věci složitou. Večer už tak bylo všechno tam, kde mělo být.

Přes den pokračovaly další stmelovací aktivity a teambuildingy, ale zároveň už začal i skutečný kolektivní výcvik. ALPHA šla poctivě od úplných základů – bezpečnost, manipulace, správné návyky a práce se zbraní. BRAVO se pustilo rovnou do střeleckých disciplín a CHARLIE do toho skočilo po hlavě: ověřování taktických dovedností, práce v pohybu a samozřejmě také trochu fyzičky.

A zatím to vypadá dobře. Děti jsou namotivované, chtějí pracovat a především působí spokojeně. Naši dva účastníci, kteří vyžadují o něco individuálnější přístup, jsou zatím pod kontrolou. Sába se dokonce začíná pomalu zlepšovat, takže stále věříme, že si všechno sedne a půjde to správným směrem.

Do našich plánů se během dne několikrát pokusil promluvit déšť. A protože počasí je letos zjevně jediný člen realizačního týmu, který odmítá respektovat harmonogram, museli jsme některé části programu operativně přeskládat. :)

Večerní workshop navíc nezačal úplně podle hodinek, protože se zpozdila večeře. Nic dramatického – jen klasická táborová matematika. Jedna malá drobnost sem, druhá tam, třetí se zdrží o deset minut… a večer zjistíte, že se vám jich přes den nasčítalo tolik, že časový plán začíná připomínat doporučení spíše než závazný dokument.

Nakonec jsme ale rozdali naše Průvodce bandarijského vojáka a Průvodce přežití. A musím říct, že tentokrát jsem sklidil docela úspěch. Myslím, že se opravdu povedly. Volný čas se nám totiž na chvíli změnil v něco, co jsme úplně nečekali – v dobrovolné samostudium. Děti si průvodce samy otevřely, četly, listovaly, porovnávaly informace a tu a tam zazněla dokonce i ústní pochvala.

Pak přišla samozřejmě i zásadní otázka:

„Jak se můžu dostat na obálku?“

A odpověď byla téměř pohádková:

„No ty rozhodně ne!“ :)

Kdo poznal, odkud jsme si tón odpovědi vypůjčili, získává malý bezvýznamný bod navíc. Nápověda: skoro by se hodilo dodat ještě „Jsi drzý čert!“

Ale vážně. Na začátku turnusu se snažíme držet laťku poměrně vysoko. Je totiž vždycky jednodušší později trochu povolit než dva týdny honit něco, co jsme nechali rozpadnout hned první dny. A ono to možná zní zvláštně, když následně necháme děti běhat po lese a střílet po sobě airsoftovými zbraněmi, ale právě proto potřebujeme kázeň, disciplínu, bezpečnost a fair-play. Airsoft není o bezhlavém mačkání spouště. Je o pravidlech, sebekontrole a schopnosti respektovat ostatní. A to se přes noc nenaučí – zvlášť když někde musíme nejprve dostavět i samotné základy, na kterých chceme dál stavět.

A staví se mimochodem i doslova.

SIERRA začala vyměřovat základy svého nouzového přístřešku. Máme pocit, že jsme už sesbírali kameny z poloviny okolí Bandárie, ale základ začíná dostávat jasné obrysy. Brzy se na základně objeví i poctivé konstrukční dřevo a pak už pojedeme naplno. Jestli všechno půjde podle plánu, vyženeme náš tábor ještě o jedno patro výš. :)

Mezitím se samozřejmě křeše, probírá nouzová strava, potravinové balíčky a základní zásady toho, co si člověk skutečně bere s sebou, když potřebuje fungovat mimo běžné zázemí. Kdo vsadil jen na bonbony, kdo na energetické tyčinky, kdo na sušené maso – a kdo si při tom zároveň neuvědomil, kolik vody bude následně potřebovat.

SIERRA je letos opravdu zvídavá a moc se mi líbí, kolik informací si děti dokážou zapamatovat. Třeba Matěj některé věci drží v hlavě dokonce celých čtrnáct dní od předchozího turnusu. :) Což už je v táborových podmínkách téměř dlouhodobá paměť.

A ano – prší. Pro letošní léto téměř exotická zkušenost. Ale o všechny je dobře postaráno. Pláštěnky se našly, nepromokavé boty se vytáhly a zároveň jsme velmi rychle zjistili, kdo doma věřil na zázračnou samoregenerační impregnaci. :)

Takže trochu vody shora, trochu bláta pod nohama, ale nálada zůstává dobrá.

A program jede dál.

Kuchyně

Snídaně: domácí perníček ... a kakao :)
Svačina: sušenka
Oběd: pokud mě paměť neklame .. už řeci jen nejsem Matěj, byla variace na květákovou :) K druhému jsme is dali VKZ - Vepřo knedlo zelo .. domácí knedlíčky, skvělé zelí, jen trochu více na sladko a krásně upečené libové masíčko :)
Svačina: byly jogurty? Měly býát sice melouny, ale ty si encháváme až nebude mrznout a pršet :)
Večeře: brambory na loupačku .. a ne ledajaké .. ale vyhlášené z JZD Bělčice! Získávájí ceny a vyhrávají soutěže a oprávněně. Jsou sice lehce dražší, ale pro tu chuť se vyplatí sáhnout hlouběji do peněženky :)

POŠ - Posádková ošetřovna

***
Staráme se o jedno pokousání .. ne nebojte ... chlapec už pokousaný přijel :) Jeden velitel má opruzeninky ... takže i ten dostává péči :) A máem jen všelijaké drobnosti .. ale dost by nám pomohlo, kdyby maminky nedoporučovali svým dětem, aby si líky nechávali u sebe .. pak se stane přesně to, co se stávat nemá ... pytlík smekty vysypaný přímo do pusy není zrovna podle návodu ... klučina už je v péči POŠKY - Posádkové ošetřovny a najednou se začíná zázrakem lepšit :)

Počasí

***
Kde jsou ta vedra? Holt jsme Češi - imrvére nespokojení :) Trávník si chrochtá blahem ale co my? No nic. Přizpůsobíme. Čech se přeci vždycky přizpůsobí ...

Důležitá sdělení

***
Stříháme metr ... Napětí střídá uvolnění :) Vše zvládáme. Do tábora už dorazila první pošta a také už první odjela. Copak asi píše stýskavý chlapec? No .. ono se to stejně za pár dnů zlepší .. uvidíte :)

STATUS

***

Zatím jen tak skromně: Vše je v pořádku. Baterie pod kontrolou. Nože také. Nálada se lepší a už se nám tu vytvářejí hloučky :)

Máme tu i dalšího fotografa. Lucku, která se neskutečně zlepšuje a pod mým vedením jsou vidět každý den velká zlepšení, doplnil ze zájmu Vojta B. Uvidíme jaké fotky bude mít on :) Klidně nám napište jak se vám naše fotky líbí a případně, jaký na to mázte názor Vy :)

A propo, máme Vaše děti a nebojíme se je použít - na Facebooku nám zanechte komentář, označte své děti, sdílejte atd... a my Vás třeba odměníme indivindi fotkou vašich/našich dětí :)

19. 8. 2026 - DEN ČTVRTÝ - ARÉNA

Hlavní program

Dnešek už byl o poznání akčnější. Na programu se objevily první ostré airsoftové hry proti sobě přímo v aréně, a s nimi samozřejmě také první vítězové, první poražení… a bohužel i první připomenutí toho, že fair-play není jen hezké slovíčko v pravidlech. Objevila se střelba z příliš malé vzdálenosti a pár dalších drobností, které jsme museli hned řešit. Nic dramatického, ale přesně od toho první hry jsou – aby se rychle ukázalo, kdo pravidla pochopil a kdo si je ještě bude muset párkrát zopakovat.

Následovaly také první bitvy mimo základnu o vlajku, kde už se začalo ukazovat, jak jednotlivé čety fungují jako tým. Někdo překvapil rychlostí, jiný taktikou, další schopností ztratit se během tří minut i s mapou v ruce. :) Ale vítězové už jsou známí a první pořádná dávka soutěživosti je na světě.

A spolu s ní přišlo i první trochu „orcí“ chování. Někteří naši popletové si totiž občas pletou instruktory s otroky, nosiči vybavení nebo osobním servisem. :) Takže ano – i letos budeme připomínat, že každý má dvě ruce, dvě nohy a většinu věcí si může odnést sám. Je to překvapivě účinná životní dovednost.

Máme za sebou také první noční hlídky. Ty se nám občas trochu pletou s diskusními kroužky, což je problém hlavně v okamžiku, kdy hlídka začne svou přítomností rušit ty, kteří mají naopak spát. Na druhou stranu musím uznat, že některé noční historky a povídačky jsou opravdu výživné. Jen bychom byli raději, kdyby jejich premiéra neprobíhala ve dvě ráno uprostřed základny. :)

Přes den se rozjely i první „krejduláci“ a taktické výcviky. Veteráni ještě překvapivě hodně věcí drží z loňska a zelenáči jsou naopak velmi učenliví. Celkově jedeme zhruba na 90 % požadovaného tempa, což je na začátek turnusu velmi dobré. Tahle sestava evidentně chápe, proč sem přijela, a nastavená kázeň zatím funguje.

Malou výjimkou je chatka číslo 4, kde si kolektiv zatím spíš nesedl než sedl. Za každých okolností musí být něco jinak, někdo něco dělá jiného, někdo reaguje úplně obráceně a někdo má zřejmě interní soutěž v tom, kdo nejdéle vydrží neudělat to, co se po něm chce. :) Zatím ale není důvod plašit. Následující den se na to zaměříme o něco více a příští nástup už bude tímto směrem vedený cíleněji.

CHARLIE mezitím jede taktické pecky. BRAVO se rozkoukává a nenápadně pokukuje po postupu. A ALPHA? Ta se učí najít čepici, lahev, svoje místo ve tvaru a občas i sebe sama. :) Pro některé jsou zbraně ještě dost velké a fyzicky jim dávají zabrat, takže práce je před námi dost. Ale přesně proto máme čety rozdělené tak, jak je máme.

A SIERRA? Ta si vyrazila do okolí. Topografie dopadla výborně, podařilo se objevit tajnou základnu a přišel i úkol odhadnout, pod jakým azimutem leží základna Bandárie.

A trefili se.

Tedy… bylo to někde mezi 150° a 340°. :)

Jednou dokonce padl azimut 375°, ale co. Oběd jsme si také dali ve 12:65 a svět se nezbořil. :)

Na Přežítku mezitím pokračujeme ve stavbě základů srubu, tedy nouzového obydlí pro SIERRU. Kameny mizí z okolí záhadnou rychlostí a základ už začíná připomínat něco, co by jednou skutečně mohlo stát.

A máme důvod se pochlubit i u ohně. Všichni už zvládli LEVEL 1 rozdělání ohně křesadlem, většina má za sebou i LEVEL 2 s ocílkou a pazourkem a s chutí pracují na LEVELU 3 – bowdrillu. O LEVELU 4 už samozřejmě začali vyzvídat také.

Ten ale bude až příští rok. :)

Za sebou máme i první vaření na ohni. Tedy… technicky vzato jsem zatím vařil hlavně já. Ale i to se počítá. Nudle s mákem jsem tentokrát vynechal, takže ochutnávka jídla od našeho sponzora byla velmi příjemná alternativa.

Takže suma sumárum: první bitvy, první taktika, první přežití, první drobné prohřešky i první malé úspěchy.

Turnus se nám začíná pěkně rozjíždět.

Kuchyně

Snídaně: Krabí pomazánka - někteří z nás, kteří tu jsme už nějaký ten turnus jsme chtěli chuťovou změnu a tak jsem si objednali krabí pomazánku. Jako jasně. Kraba to vidělo jen z rychlíku, ale chuťově to bylo ono :) Dokonce i naši hráči a přeživší pochvalovali a zmizelo nám téměř 6 chlebů a kopa pomazánky :)
Svačina: jablíčko, krásné červení jablíčko :) pod chatkou č. 4 se nic neobjevilo. Buď to hází jinam a nebo pochopili, že svačina patří do pusy a ne do základů chatky :)
Oběd: parádní, opravdu parádní a autentické Phó - silné ... se zeleninkou .. tak jak to má být :) No a pak to, co Jarda umí skvěle. českou variaci číny :) Nemělo to chybu a jídla bylo kopa a nadlábli se pěkně všichni.
Svačina: sušenka do ruky a hurá do programu :)
Večeře: dětmi oblíbené nudle s mákem. Jako já to moc nemusím .. ale podle vyvalených očí a úsměvů jsme u dětí zabodovali :) Ještě nás čeká krupicová kaše a když se bude chtít, tak ještě buchtičky se šodo :) to bylo úsměvů od ucha k uchu :)

POŠ - Posádková ošetřovna

***
no .. co si budeme. Řešíme tam hlavně simulanty :) Už se objevuje první únava a k tomu i první lenory. No jo. On je Airsoft o běhání :) a to se jen tak u klávesnice nenakliká :) Máme tu jednoho, co je mu děsně špatně, ale jen se otočíte nařízený klidový režím se mění v okusování nehtů a běhání za chatkami. Hlídat ho 24/7 nemůžeme. Ale vždy ho nachytáme někde a při něčem, co jen vzdáleně připomíná nařízený klidový režim, aby mu bylo lépe. Vyndaváme klíšťata. Těch jsme tu už pár objevili. Dost nám pomohla Jola - má talent :) Staráme se o pravidelné léky. Děláme převazy jak máme atd. Zkrátka ani personál POŠKY se nenudí ...

Počasí

***
Začalo spolupracovat! Z původní předpovědi se dělá pro nás ideální počasí. Jen na koupák to moc není ... něco ale vymyslíme :) Ale z původního deště na týden a pak nevíme se stává docela příjemná airsoftová a přeživní varianta, která nám umožňuje outdoor program mimo základnu a budovu :)

Důležitá sdělení

***
Řešíme jednu "vysypanou" zbraň. Pokud následující den neopravíme, budeme volat co s tím ... zda půjčit naši nebo dorazí náhradní. U zbraně odešla elektronika. Také nás potrápila jedna zbrusu nová baterie - podle hráče je nová .. ale nevíme kde koupená atd. Odešla a už se nevrátí. Od nás byla zapůjčena náhradní, ale původní je zkrátka na odpis.

Řešíme první únavy. Jsme tu 4 dny a naši hráči už prosí o odpočinkový den .. ano, ten se už blíží. Příští sobota bude na to ideální :) Ale my tu jsme z jiného důvodu.

STATUS

***

První pořádné běhání nám velmi rychle ukázalo, kde máme rezervy – a to nejen ve fyzické připravenosti, ale občas i v motivaci. :) Někteří zatím nejvíc bojují pusou, takže se je pomalu snažíme přeprogramovat na bojovníky, kteří budou mít i nějaké skutečné zážitky mimo paranormální rovinu.

Začínají se nám také krásně profilovat jednotlivé osobnosti. Máme tu klučinu, který má problém snad úplně se vším, co se kolem něj děje, a hned vedle něj dalšího, který se s každou výzvou pere naplno, jen aby ji zvládl. A právě tyhle kontrasty jsou na táboře vždycky zajímavé – každý sem přijede trochu jiný a každý má úplně jiné hranice, které může posunout.

Lucka nám fotí a je vidět, že se opravdu zlepšuje. Snímky jsou jistější, lépe komponované a postupně z ní začíná být velmi užitečná součást našeho táborového zpravodajství.

Vojta si zase velmi nenápadně, ale vytrvale získává nálepku nejhodnějšího kluka tábora. Uvidíme, jestli si ji udrží až do konce, ale zatím má našlápnuto velmi dobře. :)

A pak tu máme Jolu. Ta musí komentovat prakticky úplně všechno. Opravdu všechno. Naštěstí má dobrý smysl pro humor, takže se tomu většinou smějeme – jenže jak známo, čeho je moc, toho je příliš. Ale i na Jolu jsme už objevili účinný motivační prostředek. Strašně moc totiž chce nové táborové tričko, protože to loňské někde záhadně ztratila. Takže máme páku. A páka je základ mechaniky i výchovy. :)

Mezitím jsme rozdali také letošní ARMYCRAFT merch a podle reakcí se nám tentokrát podařil opravdu výjimečně dobrý mix. Trička, drobnosti i další předměty udělaly dětem obrovskou radost a bylo vidět, že pro ně značka začíná znamenat něco víc než jen logo na oblečení.

A přesně to jsme chtěli.

Parta se nám skládá, charaktery se ukazují a turnus začíná dostávat svou vlastní tvář.

20. 8. 2026 - DEN PÁTÝ - 

Hlavní program

Počasí nám tentokrát připravilo klasickou táborovou disciplínu: připrav se na déšť, který nakonec nepřijde. :) Prognóza nevypadala úplně přívětivě, takže jsme část programu preventivně překopali, připravili pláštěnky, nachystali mokrou variantu dne… a pak jsme většinu času jen podezíravě koukali na oblohu. Déšť se nakonec rozhodl, že nás tentokrát nechá být. Nevadí. Aspoň jsme si procvičili logistiku.

Dopoledne jsme pokračovali ve výcviku taktiky a zlepšování střeleckých dovedností. Čety už začínají fungovat jistěji, hráči se lépe orientují v základních povelech, pohybu i práci se zbraní a je vidět, že opakování začíná nést ovoce. Tam, kde jsme první dny opravovali úplné základy, už dnes můžeme přidávat další vrstvy. Samozřejmě nechyběla ani airsoftová hra, protože některé věci se dají vysvětlovat půl hodiny – a pak stačí pět minut v terénu a člověk okamžitě pochopí, proč jsme to po něm vlastně chtěli. :)

Odpoledne přišlo na řadu maskování a pohyb při střelbě ze zálohy. Nešlo jen o to potřít si obličej a tvářit se neviditelně. :) Hráči si zkoušeli, co v přírodě skutečně funguje, jak moc dokáže prozradit pohyb, silueta nebo špatně zvolená pozice a proč je někdy nejlepší taktickou dovedností prostě chvíli vydržet na místě a nic nedělat. Což je mimochodem pro některé účastníky disciplína téměř vrcholová. :)

Kvůli předpovědi jsme si ale chtěli hlavně pojistit jednu z částí programu, bez které by pro nás tábor nebyl úplně táborem – přípravu ohnišť a vaření na ohni. Harmonogram jsme proto trochu přeskupili, připravili tábořiště a šlo se vařit.

A právě vaření nad ohněm je jedna z těch aktivit, která na první pohled vypadá obyčejně, ale ve skutečnosti v sobě skrývá překvapivě hodně. Oheň se musí připravit. Dřevo někdo musí najít, přinést, naštípat a správně poskládat. Oheň se musí rozdělat, udržet a regulovat. Jídlo je potřeba připravit tak, aby nebylo z jedné strany syrové a z druhé už vhodné spíš jako stavební materiál. :)

Najednou se totiž ukáže, že jídlo nevzniká samo.

A právě to je na tom možná nejcennější. Když si člověk svoje jídlo připraví vlastníma rukama, rozdělá si pod ním oheň a chvíli se o něj opravdu stará, začne k němu mít úplně jiný vztah. A světe div se – ono pak často chutná mnohem lépe než něco, co se jednoduše objeví hotové na stole.

Večer jsme den uzavřeli trochu klidněji a podívali se na noční oblohu. Mraky nám sice výhled několikrát zakryly, ale nakonec se mezi nimi otevřelo dost prostoru na to, abychom mohli ukázat některé výrazné orientační body na obloze.

Našli jsme Velký vůz, podle něj hledali Polárku, ukázali si Kasiopeju, Labuť a několik dalších výrazných objektů. A samozřejmě přišla řeč i na velmi jasný bod, který děti okamžitě zaujme – „večernici“. Tady už bylo potřeba trochu vysvětlovat, že ne všechno, co na obloze krásně svítí, je hvězda. :)

Noční obloha je přitom další krásná ukázka toho, jak snadno člověk zapomene dívat se kolem sebe. Stačí zhasnout světla, na chvíli odložit telefon, chvíli nechat oči přivyknout tmě – a nad hlavou se otevře mapa, podle které se lidé orientovali stovky a tisíce let před námi.

A přesně takový měl být i dnešní den. Trochu taktiky, trochu střelby, trochu nenápadnosti, trochu ohně a nakonec chvíle, kdy bylo nejlepší prostě jen zaklonit hlavu.

Tábor zkrátka nemusí být každý den hlasitější, rychlejší a akčnější. Někdy stačí, když je opravdový.

Kuchyně

Snídaně: domácí bublaninka s ovocem a kakaem :)
Svačina: nektarinka
Oběd: pardání hutná zeleninová polévka a pak .. hedvábná bramborová kaše se sekanou pečení :)
Svačina: jogurt - a nyní si vzpomínám, že jsem ho nestihl ...
Večeře: bramborový guláš na ohni vlastníma rukama :)

POŠ - Posádková ošetřovna

***
Jola si dál nosí klíšťata jak se jí zlíbí - asi vlastní chov.

Počasí

***
No, dává nám zabrat. Bylo by fajn, kdyby to co se řekne, platilo. V Bandárii to tak funguje, ale Dáša Honsová si dělá co chce a my tu pak zbytečně rušíme celodenní výlety na koupák, protože má být ošklivo a ono je pak krásně, vlastně nejkrásněji z celého týdne. Ale co naplati. Informace je infomace a my s ní musíme pracovat a protože zdraví a bezpečí našich/vašich dětí je u nás na prvmím místě, neváháme a raději vše překopeme .. není to letos poprvé a myslím si, že to není ani naposledy.

Důležitá sdělení

***
Termíny na příští rok a přihlášky jsou připraveny. Nyní si jen rozmyslet, zda opravdu chceme jít do dalšího roku. A proto budeme rádi, za nějakou zpětnou vazbu, popostrčení, rozhoupání. Každým rokem je to těžší a těžší. Ápa sice měla to své přání "chci přiští rok zase jet na tento tábor" ale ono je za tím děsně moc práce a starostí. A bohužel i ty děti jsou každý rok náročnější a náročnější. Posledních 5 let se přihlášky už dávnou spouštěli. Jen letos .. chybí ten "ťuk" a jde se na věc. Nápadů jak to udělat zase o kousek lépe je nespočet. ARMYCRAFT je skvělý nápad. Pak ale přijde nějaké ALE ... a je po všem. Tak co vy na to? Jak nám s tím poradíte?

Ráno jsme si dali malou přehlídku těch nejhodnějších dětí. Ne snad proto, abychom ostatním kazili sebevědomí, ale čistě z metodických důvodů – když si totiž ukážeme úplný vrchol ukázněnosti, mnohem lépe si pak dokážeme představit i jeho přesný opak. :)

Pomyslné stupně vítězů tentokrát obsadila Luisa – pokud si ji tedy správně nepletu s druhou princeznou bojovnicí, protože ty dvě mi v tomhle směru dávají docela zabrat. :) Za ní se umístil Richard, následovaný Vojtou a za SIERRU se do výběru dostal David. Ten mimochodem během jediného turnusu dostal už dvě na sobě nezávislé nabídky, aby příští rok přijel jako instruktor. To už není úplně špatná vizitka.

A pak tu samozřejmě máme i opačný konec tabulky.

Jména si zatím necháme pro sebe. :) Faktem ale je, že už padlo i podmínečné vyloučení z tábora za zvlášť zákeřné porušení pravidel. Tohle už nebyla drobnost na mávnutí rukou, takže bylo potřeba nastavit hranici opravdu jasně.

A zdá se, že to zabralo.

Dotyčný hráč se totiž od té chvíle zřejmě natřel zmizíkem, protože z hledáčku našeho kázňometru prakticky zmizel. A to je vlastně ideální výsledek – on má klid, my máme klid a pravidla začala fungovat.

Takže dvojité win-win. :)

STATUS

***

S některými je to pořád trochu jako na houpačce. Už si říkáme, že jsme se krásně srovnali, všechno funguje, pravidla jsou pochopená… a pak se znenadání objeví slovník, který by byl možná moc i na pomocné síly někde na stavbě. :) Citovat raději nebudeme. Některé věci je lepší nechat zemřít tam, kde zazněly.

Máme tu také jednoho opravdového mistra v koulení očí. Něco se mu vysvětluje a titulky v obličeji běží tak hlasitě, že vlastně ani nepotřebujeme zvuk. :) Člověk poměrně rychle pochopí, jak vysoko si u něj stojí autorita a že respekt si zatím nejspíš maže spíš na chleba.

Jiný zase dokáže v půlce věty prostě odejít od táborové zdravotnice, která mu právě velmi klidně, mile a přátelsky vysvětluje, jak se má chovat v jídelně. Ona to totiž na rozdíl ode mě umí hezky. :) Takže i tady máme ještě malý prostor pro osobnostní růst.

Ale pak jsou tu děti, na které se člověk opravdu těší. Matěj, Bára, Tobiáš, Maxík, DanDee a vlastně všichni Davidové. Začínám mít podezření, že se na matrice kdysi někde vydávalo jméno David výhradně dětem s předpokladem, že budou hodné, fajn a použitelné pro týmovou spolupráci. :) Zatím nám ta statistika vychází překvapivě dobře.

Táborová pošta mezitím funguje naplno. Dopisy chodí, odcházejí, balíčky předáváme… a některé z nich rozhodně nejsou žádní drobečci. Občas mám pocit, že rodiče neposílají balíček, ale menší zásobovací konvoj. :) Jen zatím úplně netuším, kam to pak hráči při odjezdu všechno sbalí. Buď budou muset něco vyházet, nebo začneme na zpáteční cestu shánět nákladní přívěs.

Sprchy jedou na plné obrátky, protože hráči se opravdu poctivě špiní. Když celý den lezete křovím, plazíte se terénem, stavíte, běháte a válíte se po zemi, má to svoje následky. A ano – tím se poměrně dobře vysvětlují i některá klíšťata.

Jen pořád úplně nechápeme Jolu.

Ta totiž ve svém Bandaboxu měla jediné velké přání: zrcadlo.

A dostala ho prakticky obratem.

Takže kde přesně k těm klíšťatům přichází, je zatím předmětem dalšího vyšetřování. :)

Celkově ale pořád platí, že parta funguje dobře. Něco ladíme, něco vysvětlujeme podruhé, něco potřetí a někde už zřejmě budeme potřebovat titulky i my.

Ale pořád je to turnus, se kterým se dá velmi dobře pracovat.

21. 8. 2026 - DEN ŠESTÝ

Hlavní program

Na první pohled by se dalo říct, že se vlastně skoro nic nestalo. Jen jsme celý den trénovali, hráli, opravovali techniku, připravovali se na bouřku, zmokli, hráli dál, pak zase nezmokli, přestavěli program, pustili film a SIERRA mezitím pokračovala ve stavbě svého malého království. Takže ano – klasický odpočinkový den v Bandárii. :)

ALPHA a BRAVO poctivě pokračovaly ve výcviku. Opakujeme, opravujeme chyby, upevňujeme správné návyky a postupně přidáváme další dovednosti. Některé věci je potřeba vysvětlit jednou, jiné třikrát… a někdy je potřeba člověka nechat dodělat pár dlužných žabáků, aby se tělo uklidnilo, hlava se znovu připojila k centrálnímu systému a svět se vrátil do správných kolejí. :)

Každopádně dluhy jsou vyřízené a účetnictví máme čisté.

CHARLIE pokračovalo v taktice a pilovalo všechno, co se pilovat dalo. Pohyb, komunikaci, reakce, souhru i práci jednotlivce uvnitř týmu. Pomalu se totiž blížíme k části turnusu, kdy už nebude hlavním cílem učit se jednotlivé prvky, ale začít je opravdu používat ve větších hrách. A tam se velmi rychle pozná, co si kdo z výcviku skutečně odnesl.

Chceme proto, aby byly všechny čety připravené co nejlépe. Protože hráčská část turnusu se blíží a s ní i větší akce, na které se všichni těšíme.

Teď už jen potřebujeme, aby si to přečetlo také počasí. :)

Výcvik jsme si navíc okořenili nácvikem taktiky po výbuchu. Nebudu zacházet do detailů, ale můžeme konstatovat, že některé reakce by pravděpodobně překvapily nejen instruktory, ale i samotný výbuch. :) Nasáli jsme se opravdu dost a zároveň si ukázali, že i situace, která vypadá na první pohled jednoduše, dokáže ve chvíli stresu vytvořit velmi zajímavý chaos.

Technické oddělení mezitím slavilo malé vítězství – podařilo se dát dohromady dvě zbraně, které znovu fungují tak, jak mají.

Bohužel jsme také zaznamenali jednu ztrátu.

Jedna baterie odešla. A už se nevrátí.

Čest její památce. Náhradní jsme samozřejmě zapůjčili a bojová síla základny tím zásadně neutrpěla. :)

Odpoledne se začala blížit očekávaná bouřka, takže jsme se pustili do přípravy základny a programu na mokrou variantu. Tentokrát se meteorologové konečně trefili a bouřka skutečně dorazila. A ne úplně symbolicky – přišla pěkná průtrž.

My jsme ovšem hráli prakticky do poslední možné chvíle. Dokud to bylo bezpečné, nebyl důvod končit. Teprve když bylo jasné, že příroda přebírá velení, přesunuli jsme se pod střechu.

A protože déšť ještě nikdy neměl právo zrušit celý táborový den, nastoupil plán B.

V jídelně a klubovně se rozjely kolektivní hry, program jsme operativně přeskupili a po rychlé reorganizaci večeře přišla na řadu také jedna z aktivit, která se výborně hodí právě do podobného počasí – večerní promítání.

O filmu tentokrát demokraticky rozhodly děti. Vybraly si titul, který tematicky velmi pěkně zapadá do světa ARMYCRAFTu, takže jsme jejich volbu bez většího odporu přijali. :)

Film znamenal trochu delší večerku, a protože nejsme úplní barbaři, delší večerka automaticky znamenala také posunutý budíček následujícího dne.

Tak snad se všichni pořádně vyhajají, dobijí baterky – ty lidské, nikoliv tu jednu nebohou elektrickou – a ráno budou zase ready pokračovat.

A SIERRA?

Ta si mezitím dál velmi spokojeně buduje svoje zázemí na Přežítku. Srub začíná dostávat skutečnou podobu a pomalu už přestává být jen hromadou kamení, dřeva a velkých plánů. Je pěkné sledovat, jak se jednotlivé práce začínají spojovat dohromady a jak si přeživší svoje místo postupně opravdu vytvářejí.

Ještě důležitější ale je, že v SIERRA panuje výborná nálada. Zadané úkoly se daří dokončovat, děti spolupracují a zpravidla stihneme nejen to, co jsme si naplánovali, ale občas i nějakou drobnost navíc. Přesně tak by to mělo fungovat.

Jediné, co nás trochu mrzí, je plánovaný výlet. Ten by se nám do programu i charakteru SIERRA hodil naprosto dokonale, jenže počasí nám zatím do karet úplně nehraje. Uvidíme, co dovolí následující dny – protože právě podobné výpravy jsou pro přeživší jako dělané a neradi bychom je o ně připravili.

Takže den, kdy se vlastně „skoro nic nestalo“, nakonec přinesl další kus výcviku, nové zkušenosti, jednu odepsanou baterii, bouřku, promítání a zase o kus větší srub.

Když to tak čtu, možná jsme přece jen něco málo stihli. :)

Kuchyně

Snídaně: lahodné vídeňské párky s pečivem - a protože jsme odpískali výlet, tak jsme měli i rohlíčky, kterí jsou ke standardní paštice mnohem lepší záležitost :) 
Svačina: nektarinky? Sušenky? Určitě nebyly jogurty - já vám už fakt nevím. Ono se to střídá, každým dnem mění. Kdo si to má pamatovat? :)
Oběd: kuchař nám ještě stihl udělat fakt dobrou kuřecí polévku a pak jsme oběd zakončili vynikající variací na segedínský guláš :) Ačkoliv zelí .. chutnalo všem :) a vraceli se nám doslova vylízané talíře :)
Svačina: sušenka. Určitě byla sušenka. Tohle si náhodou pamatuji :)
Večeře: a pro velký úspěch z předchozích turnusů jsme zařadili na program dne: smaženky a obložené chleby :) a musím říci, doslova nás vyžřali. Rozdali jsme i porce pro dospěláky a někdo se ještě musel "dobouchat" zbytkem česnekové pomazánky. Zde takový postřeh: naučte za domácí pkol děti jíst základ jako třeba chleba se šunkou a sýrem :) Dva jsme raději nechali jíst venku, protože se na to nešlo koukat, jak nevěřícně obrací každou ingredienci - a jedno kolečko rajčete byla také pro některé neználky sakra výzva :)

POŠ - Posádková ošetřovna

***
Trháme rekordy v klíšťatech a zároveň v jejich velkostech a proto vyhlašujeme soutěž: Tipněte si rekordy ... tipněte si kolik klíšťat nasbírali 1., 2. a 3. místo dohromady :) Ten kdo bude nejblíže, obdrží zlatého bludišťáka :) Ne, dáme dítěti vítěze nějakou zajímavou cenu :) 

Počasí

***
No konečně to přišlo. Od samého rána se připravujeme na bouřku, kroupy, tornáda a blesky! A slááááva, konečně to nebylo zbytečně. Kroupy a tornáda se tedy nekonala .. ale jinak to bylo fakt super. A dnes k nám musí zavítat i elektrikář :) O děti je postaráno jen my máme trochu challeange :)

Důležitá sdělení

***
Na dětech se objevuje únava. My se snažíme ze všech sil s tím pracovat. Měníme plány podle kondice. DOhlížíme na noční klid. Stejně tak nabízíme odpočinek v průběhu poledního klidu. Vše se zdá v pohodě .. jen nám tro trochu kazí děti, které se klidně přiznají, že mají ADHD, ADD ATD ... o čemž ani nevíme a je nám to zatajeno.  Ono se s těmi dětmi musí opravdu pracovat jinak a náš tábor na to není koncipován! Programově. Akcí. Přístupem. A proto vznikají třecí plochy, které jsou opravdu zbytečné. Takové jedno dítko, které má poruchu pozornosti a je zvyklí od rána do večere sedět na zadečku a koukat do mobilu, nám na našem táboře nezačne najednou spolupracovat a poslouchat. A také nejsme výchovný tábor ... prosím. My nenaučíme za 12 dnů, na co se roky kašlalo :) Ale jinak uznávám, 90% hráčů je super. Je s nimi sranda a svěle se baví v kolektivu. Omlouvám se za psychickou hygienu ale muselo to ven ... a aby se to na "budúce" neopakovalo, přitvrdíme. My si děláme tábory pro radost :)

STATUS

***

22. 8. 2026 - DEN SEDMÝ - 

Hlavní program

Memoriál Marka Paterala - a zbytek dopíšu :)

Kuchyně

Snídaně: ovesná domácí kaše s lesním ovocem a domácím banánovým mlékem
Svačina: jogurty
Oběd: květáková polévka která se nám fakt povedla a pak .. pak to přišlo:Terčino kuřecí maso s krémovou omáčkou s noky :) Tohle jídlo milujeme. A evidentně i naše/vaše děti ... vyškrábáno a nic nezbylo :)
Svačina: sušenka a ovoce (nebo něco podobného)
Večeře: domácí bramboračka podle máminy receptu :) Dopadlo to jako s obědem ... některé děti si daly i 6 talířů - nepočítal, ale hlásili mi a mám Bandabox plný vzkazů jak moc chutnalo :) A dokonce ani pár hub nebylo probléme .. tedy jak u koho :) ÁÁÁÁle, máme tu dvě princezničky, které houby vybíraly .... aby je mohly sníst :) Tak jsme jim pomohli ..  když jim tak chutnají. A asi jim udělám extra snídani s houbami :)

POŠ - Posádková ošetřovna

***
Řešíme jeden nově objevený zarostlý nehet - jako nic moc. Těžké boty celý turnus nejsou vhodnou terapii. Navíc by to asi chtělo botky o číslo větší ... doporučení bude ve výstupní zprávě.

Počasí

***
Příjemné. Jen noci jsou trochu chladnější ... ale to dáváme. Lepší než padart na ústa při 41°C.

Důležitá sdělení

***
Není čas, ztrácet čas. V průběhu dne doplním - ale nyní chystáme velkou celodenní airsoft akci. Děkujeme za pochopení.

STATUS

***

V průběhu dne jsme samozřejmě nezůstali jen u Memoriálu. Mezi jednotlivé části programu jsme nacpali také několik menších, rychlých airsoftových bitev, které mají jeden hlavní smysl – prověřit, co si hráči z dosavadního výcviku skutečně odnesli, a zároveň dál upevňovat správné návyky.

Takže se dobýval kopec, zkoušely se obchvaty, léčky, rychlé taktické údery i práce menších týmů. Právě v podobných hrách se nejlépe ukáže, kdo už začíná přemýšlet dopředu, kdo se umí domluvit s ostatními a kdo zatím pořád věří, že nejúčinnější taktika je rozběhnout se rovně proti soupeři a doufat v zázrak. :)

Výcviky, které jsou sice potřebné, ale přiznejme si – pro děti ne vždy úplně nejzábavnější – už máme z větší části za sebou. Teď přichází období, na které se všichni těšili.

Střílí se o 106.

A podle spotřeby střeliva je to znát velmi přesně. Pytle kuliček mizí před očima a jsme opravdu rádi, že náš vrchní dodavatel dokázal pružně dodat další dvě bedny zásob. Mám takové tušení, že se rozhodně neztratí.

Technika nám ale samozřejmě nedovolí úplně zlenivět. U dvou zbraní řešíme lehčí problémy a snažíme se je vrátit do plné kondice. Někdy se podaří opravit závadu za pár minut, jindy člověk chvíli kouká do útrob zbraně a přemýšlí, proč si místo táborů nevybral třeba chov pokojových rostlin. :)

A pak jsou tu brýle.

Hledáme je. Nacházíme je. Kupujeme nové. Znovu je hledáme.

Ve ztrátách a nálezech se navíc stále dokola objevují prakticky stejné věci – čepice, lahve, části výstroje a další předměty, o kterých jejich majitelé ještě před pěti minutami tvrdili, že přesně vědí, kde je mají.

Hlavy děravý, tělocvik nás napraví.

Někdy mám pocit, že někteří hráči mají hlavu opravdu hlavně proto, aby na ní mohli nosit čepici.

Jenže když někde nechají i tu čepici, začíná se celý systém trochu bortit. :)

Na druhou stranu nás děti umí velmi příjemně překvapit i úplně jiným směrem.

Začínají si samy chtít vytírat na chatkách, protože bodování čistoty se rozjelo naplno a soutěživost funguje lépe než leckterý motivační seminář. Bombu nebo pistolku nechce nikdo.

Každý chce hvězdu.

A jakmile se jednou začne bojovat o hvězdu, najednou se ukáže, že koště existuje, hadr má své využití a pod postelí se skutečně nemusí zakládat nový ekosystém. :)

Překvapivě žádaným místem se stala také služba v kuchyni. Obsluha myčky začíná vypadat skoro jako kariérní start nejednoho dobrovolníka a v kuchyni teď obecně panuje velmi dobrá nálada. Je tam veselo, práce jde od ruky a děti se tam hlásí skoro podezřele ochotně.

Možná za to ale může i to, co se právě připravuje.

Kuchyní totiž voní základ pořádné svíčkové.

A jestli dopadne tak, jak voní teď, tak bude večer zase veselo.

To zas bude radosti. :)

23. 8. 2026 - DEN OSMÝ - POD TAKTICKÝM NÁMĚTEM

Hlavní program

Ačkoliv se tentokrát ke svodce dostáváme s menším zpožděním, má to docela dobrý důvod. Nejdříve bylo potřeba postarat se o hráče a bojovníky, kteří nocovali mimo základnu – a navíc už pod plnohodnotným taktickým námětem. Teprve když bylo potvrzeno, že na základně i mimo ni je všechno v pořádku, mohli jsme se zase v klidu posadit ke klávesnici a pokračovat v našem pravidelném zpravodajství.

Dostáváme se totiž do herní části turnusu – a ta je organizačně o něco náročnější. Už nejde jen o to vyběhnout do lesa a říct „hra začíná“. Každá větší akce má svůj scénář, úkoly, prostor, materiál, rekvizity, zásobování i technické zajištění. Všechno se musí připravit, naplánovat, rozvézt na správná místa a následně také doufat, že nám některou z kulis nebo část vybavení zase někdo z okolí nepovažuje za volně dostupný dar přírody. :)

Dopoledne proto ještě patřilo rychlým a svižným airsoftovým hrám, ve kterých jsme dál pilovali hlavně týmovou spolupráci, pohyb, komunikaci a střelecké dovednosti. Přesně ty věci, které se v následujících větších scénářích budou hodit – a kde už nebude tolik prostoru přemýšlet nad každým jednotlivým krokem.

A pak přišlo odpoledne.

DEFCON se změnil.

A dostal se na nejvyšší stupeň.

POPLÁÁÁÁÁÁÁCH!

Trochu jako ve scéně z Čertů nejsou žerty. Jen nám to tedy trvalo skoro stejně dlouho, než si všichni skutečně uvědomili, že tentokrát už nejde o běžný nástup a něco se opravdu děje. :)

Od této chvíle už turnus přechází do jiné fáze. Výcvik se začíná měnit ve skutečné použití naučených dovedností, jednotlivé čety dostávají konkrétní úkoly a to, co jsme poslední dny opakovali na střelnici, v lese nebo při taktickém výcviku, se teď bude muset projevit v praxi.

A přesně na to jsme čekali.

Herní část právě začala.

Kuchyně

Snídaně: vajíčková pomazánka - a fakt se povedla. Konečně to vypadalo jak má ... proběhlo asi 20 přídavků a ačkoliv to vypadalo, že všeho je dost, stejně jsme museli ještě rozdat několik paštik, aby všichni měli v bříšku jako v pokojíčku :)
Svačina: dopoledne, aby všichni mohli jít hrát a dělat proč jsou tady, se rozdaly sušenky :)
Oběd: dali jsme si nedělní oběd v podobě fakt silné česnečky se sýrem - udělala mega radost. Byla silná a s brambůrky, aby pořádně zasytila a připravila na hlavní jídlo ... a tím bylo, jak je zvykem, když se tedy správně objedná maso ... svíčková !!! A nejlepší jakou jsem kdy udělal. V Bandaboxu se hne dobjevilo několik pochvalných komentářů :) Když budete chtít, podělím se o letošní 4 zlepšováky. 
Svačina: k odpolední svačině jsme rozkrájely 4 velké melouny.Škoda čekalo to na lepší počasí, ale to se už asi nedostaví, tak proč riskovat ... že se jen vyházejí.
Večeře: vojáci si dali balíčky MRE a BDP pod taktickým námětem a Sierrka si udělala na ohni pstruhy - dluh z karet je splacen :)

POŠ - Posádková ošetřovna

***

Počasí

***

Důležitá sdělení

***

Bohužel musíme zmínit i jednu méně příjemnou záležitost, která se odehrává mimo samotný program tábora. Kuchař, který nás před začátkem turnusu opakovaně žádal o možnost dostat šanci, a to i ve svém věku, a zavázal se k určitému rozsahu práce, nakonec svůj závazek nedokončil a z tábora předčasně odešel.

Důvodem byly mimo jiné naše opakované požadavky, aby děti dostávaly odpovídající porce a kvalitní jídlo, protože právě na kvalitě stravování si dlouhodobě zakládáme a rozhodně na ní nechceme ustupovat. Z naší strany přitom byly splněny podmínky, ke kterým jsme se zavázali.

Samotný odchod bychom ještě dokázali přijmout jako nepříjemnou personální komplikaci. Horší je, že následně začala zaznívat různá tvrzení, která považujeme za nepravdivá nebo zásadně zkreslená a která jsme schopni doložit konkrétními fakty.

Jedním z příkladů je tvrzení, že jsem byl údajně „vyhozen od pražských hasičů“. Ve skutečnosti jsem po 16 letech služby odešel z vlastní vůle, po úrazu kolene a v době, kdy jsem už nebyl spokojený s podmínkami služebního poměru. Po dobu služby jsem navíc dlouhodobě dosahoval nadprůměrného hodnocení. Podobně lze věcně rozebrat i další výroky, které se nyní objevují.

Nechceme ze svodky dělat prostor pro osobní přestřelky a rozhodně nechceme rodiče zatahovat do sporů dospělých. Považujeme ale za fér stručně vysvětlit situaci, pokud by se k vám některé z těchto informací dostaly jinou cestou.

Veškerou veřejnou komunikaci si průběžně archivujeme a dokumentujeme a případné další kroky budeme řešit standardní cestou.

Pro nás je teď podstatné hlavně jedno: děti mají zajištěné stravování, kuchyně funguje, program pokračuje a tábor běží dál. A přesně na to chceme soustředit energii.

STATUS

***

24. 8. 2026 - DEN DEVÁTÝ - 

Hlavní program

Ráno působila Výcviková základna téměř mrtvě. Na místě zůstala jen hrstka přeživších, zatímco vojáci drželi vnější perimetr základny a nocovali mimo hlavní tábor. Tomu se samozřejmě přizpůsobila i snídaně. Žádné pohodlné vysedávání v jídelně – do terénu putovaly balíčky bojových potravin, které se opět postaraly o menší zážitkový program samy o sobě. :)

Je zajímavé sledovat, jak rozdílně děti k podobným balíčkům přistupují. Někdo okamžitě zkoumá obsah, porovnává jednotlivé položky a plánuje si, co si nechá na později. Jiný otevře všechno najednou a vytvoří si během několika minut vlastní malý zásobovací chaos. Každopádně snídaně mimo základnu měla svoje kouzlo a do taktického námětu zapadla přesně tak, jak měla.

Dopoledne pak následovalo několik bojových střetů a menších bitev, které už měly naprosto jasné vítěze i poražené. A právě tady začíná být vidět smysl předchozího výcviku. Po skončení jednotlivých her jsme si společně rozebrali, kde se co povedlo, kde tým zaspal, kde se nepodařila komunikace, kdo špatně zvolil pozici a kde naopak rozhodla dobrá souhra.

Protože prohrát hru není problém.

Prohrát ji a nevědět proč už problém být může.

Po obědě přišel odpolední klid a ten tentokrát vypadal skoro jako Napoleonovo ležení po dlouhém pochodu. :) Všude někdo ležel, odpočíval, dospával a doplňoval energii. Hráči byli celkově krásně zničení, unavení a spokojení.

Takže ano.

Povedlo se nám to. :)

Po krátkém restartu jsme se ale vrátili zpátky do hry. Následovaly další airsoftové scénáře a do programu jsme znovu zařadili i naši výcvikovou airsoftovou arénu. Předchozí bitvy totiž jasně ukázaly, že některé věci už fungují velmi dobře – a jiné potřebují ještě trochu doladit. Takže zpátky k základům, zopakovat chyby, napravit je a znovu je převést do praxe.

Mezitím jsme zvládli také jeden poměrně důležitý logistický úkol:

přesprchovali jsme celý tábor.

A světe div se – teplá voda vystačila na všechny. :)

Takže momentálně máme na základně hráče čisté, umyté a krásně voňavé.

Otázka samozřejmě zní, jak dlouho jim to vydrží.

Podle zkušeností odhaduji první kontakt s blátem zhruba za několik minut. :)

Večer jsme už nechali taktiku, zbraně i bojové scénáře chvíli odpočívat a přišel čas na něco úplně obyčejného – kolektivní fotbálek.

A možná právě proto měl takový úspěch.

Běhalo se, fandilo, padaly góly, občas někdo padl i bez gólu a základna byla najednou plná úplně jiné energie. Žádné čety, žádné taktické úkoly, žádný DEFCON.

Jen míč, dvě branky a pořádná dávka radosti.

A někdy je právě tohle po několika dnech výcviku ta nejlepší možná tečka za dnem.

Kuchyně

Snídaně: balíčky Bojových dávek potravin takže pomazánky, paštiky, ovesné kaše atd. (to co baští vojáci v zákopech) a Sierra si uvařila vajíčka na tvrdo - jako jo, trvalo jim to .. ale devátý den udržet oheň a přimět vodu k varu by už neměl být takový problém :) A bude hůř :)
Svačina: sušenka, která rozhodně zvedla náladu :)
Oběd: protože všichni byli dopoledne vyřízení, udělali jsme kuřecí vývar - pěkně silný, tažený přes noc, tak jak se to má - poctivý, bez éček a zbytečností, protože my do toho dáváme čas a lásku, takže netřeba chemie :) a obídek? Terka udělala fakt luxusní halušky se zelím a uzenám masem .. kdyby na nich byly Patrikovy vídeňské cibulové kroužky, byly by to nejlepší halušky letošního léta :) Museli jsme operativně dohnat "malé" zásoby potravin, aby toho bylo podle našich norem fakt hodně a stejně by si chtěly naše/vaše děti přidávat a přidávat - jeden se přiznal, že jen kvůli chuti, protože hlad už nemá :)
Svačina: krásná jablíčka, skoro jako z pohádky :)
Večeře: protože naše stálice, těstovinový salát s kuřecím masem a zeleninkou se hodí především jako tečka celodenního výletu, který se z důvodu počasí už fakt konat nebude ... udělali jsme ho. Terka se sekla a udělala o pár kil těstovin na víc a hele .. ono to nevadilo. Snědlo se všechno. Zbylo opravdu maloučkou a to si dali dospěláci na poradě :) 

POŠ - Posádková ošetřovna

***
Staráme se o jeden zarostlý paleček, vyndali jsme několik třísek, máme klíšťata a jednu revoltu v podobě pokousaného chlapce - už pokousaný přijel, který si s rukou dělá co chce ... zkouší kliky zda se to už zahojilo, sám si to přelepí izolepou atd ... no zkrátka super spokupráce :)

Počasí

***
Počasí je přes den doslova akorát, ale přes noc nic moc. Nočních 7°C není nic pro ty, kteří chtějí být mimo základny dlouhodobě. Pro udržení dobré kondice děláme čajíčky s medem, sitronem, zázvorem a dalšími ingrediencemi ... zařadili jsem vývary ... ze stejného důvodu. Jsou také cennou ingrediencí do kvalitního jídla ... a o tom nám tu jde ... zda náročné výkony kvalitní odměna v podobě dobrého jídla a velkého množství :)

Důležitá sdělení

***

Bohužel jsme dnes museli udělat také jedno rozhodnutí, které nikdy není příjemné – kontaktovat rodiče dvou účastníků a požádat je, aby si své děti z tábora odvezli.

Nebyl to krok udělaný v emocích ani po jednom incidentu. Delší dobu jsme sledovali, že jejich chování, přístup k pravidlům, k ostatním dětem i k dospělým výrazně a bohužel negativně ovlivňuje celý kolektiv. Nešlo už o běžné zlobení, jednotlivé přešlapy nebo potřebu většího vedení. Problém se opakoval a začínal zasahovat fungování skupiny jako celku.

Abychom měli jistotu, že situaci hodnotíme správně, přistoupili jsme dokonce k jednodennímu oddělení od kolektivu. Chtěli jsme si ověřit, zda jsou právě oni skutečně jedním z hlavních zdrojů problému, nebo zda je příčina někde jinde. Bohužel se poměrně jasně ukázalo, že po jejich odloučení se atmosféra i fungování skupiny výrazně uklidnily.

Po zralé úvaze proto padlo rozhodnutí rodiče kontaktovat.

Jsme ale velice rádi za to, jak celé předání proběhlo. Bez scén, bez zbytečných konfliktů, s respektem a v klidu – tedy způsobem, který je nám vlastní a který bychom chtěli zachovat i v podobných nepříjemných situacích. Rodiče a prarodiče své děti samozřejmě dobře znají a podle popisu situací poměrně rychle poznali, o čem mluvíme. Pochopili také, proč už jejich další pobyt nebyl možný.

ARMYCRAFT je prostředí, kde se kázeň nejen vyžaduje, ale také postupně buduje. Děti zde pracují se zbraněmi, pohybují se v terénu, plní týmové úkoly a musí se umět spolehnout jedna na druhou. Právě proto potřebujeme alespoň základní míru respektu, sebekontroly a rozumného přístupu. Bez toho bychom nemohli bezpečně dělat program, který děláme.

Není naším cílem děti „vyhazovat“. Naopak se zpravidla snažíme hledat cestu velmi dlouho. Ale stejně důležité je chránit zbytek kolektivu a prostředí, které tu společně vytváříme.

A tentokrát jsme dospěli k závěru, že právě tohle bylo správné rozhodnutí.

STATUS

***

Už několikrát jsme ve svodce psali o našich výjimečných bramborách z Bělčic – a protože jejich kvalitu tady pravidelně testujeme doslova ve velkém, napadlo mě, že bych mohl v pátek při cestě do Prahy vzít pár pytlů s sebou i pro vás. :)

Prodávají se v 5kg pytlích za 100 Kč, tedy krásných 20 Kč za kilo. Takže kdo by měl chuť ochutnat podle nás opravdu to nejlepší z okolních polí, může se ozvat. Pár pytlů do auta určitě nacpeme. Alespoň bude mít cesta do Prahy správně zemědělský přesah. :)

A protože se nám letošní sezóna už opravdu rychle krátí, můžeme si dát ještě jednu malou tipovací soutěž.

Kolik myslíte, že moje hodinky napočítaly kroků za celou letošní táborovou sezónu?

Čtyři turnusy, nekonečné běhání po základně, do lesa, z lesa, na střelnici, do kuchyně, na nástup, zpátky pro zapomenuté věci… a občas samozřejmě také několik kroků úplně zbytečně, protože člověk po příchodu zjistí, že zapomněl, proč tam vlastně šel. :)

Tak schválně – kolik kroků tipujete?

25. 8. 2026 - DEN DESÁTÝ - VYSÍLAČ

Hlavní program

Airsoftová část turnusu už je teď přesně tam, kde ji chceme mít. Výcvikové základy jsou z větší části za námi a hráči si mohou začít naplno užívat to, kvůli čemu sem přijeli – airsoftové hry, taktiku, týmovou spolupráci a nekonečné vymýšlení, jak přelstít soupeře.

Jednotlivé čety se střídají na Airsoft aréně, kde pilují rychlé reakce, přesun, krytí, komunikaci a práci v malém prostoru. Vedle toho si ale v lese vytvářejí také vlastní KS – kontrolní, případně krátkodobá stanoviště. Ta si nejprve musí vhodně vybrat, následně připravit, opevnit a zabezpečit. A pak samozřejmě přichází to nejlepší – někdo je střeží, někdo dobývá a někdo po první zkušenosti zjistí, že jeho „nedobytná pevnost“ měla asi čtyři zásadní slabiny. :)

A právě to je na tom skvělé.

Děti si samy začínají uvědomovat, že dobrá obrana není jen hromada větví a že útok není jen běh vpřed s prstem na spoušti. Přemýšlejí nad přístupovými cestami, krytím, obchvatem, pozorováním, rozdělením rolí i tím, odkud může přijít soupeř. Každou další hrou pak svoje stanoviště i taktiku upravují a vylepšují.

Ve výsledku je to vlastně krásné propojení všeho, co děti přirozeně baví – stavění bunkrů, běhání po lese, schovávání, soutěžení, týmová práce a samozřejmě airsoft.

Kuliček máme naštěstí dost. O baterie se staráme poctivě, nabíjíme, kontrolujeme a hlídáme, takže elektrická energie zatím nechybí.

Energie nám tak dochází hlavně v PB lahvi a tu a tam v nohách dospěláků. :)

U některých dětí je to přesně naopak. Ty mají energie evidentně zásobu minimálně do října. A když jí mají opravdu přebytek, většinou to poznáme podle nějaké drobné teletiny, kterou by za normálního energetického stavu pravděpodobně nevymyslely.

A když se k tomu večer přidá ještě nějaká ta slušná dávka sacharidů, musí se přebytečná energie samozřejmě někam bezpečně uložit.

Nejlépe do lesa.

A právě od toho máme VERLIBU. :)

Trocha běhání, trocha taktiky, trochu chaosu, dostatek pohybu – a metabolická bilance tábora se zase vrací do přijatelných hodnot.

Večer jsme pak tempo zvolnili a přišlo na řadu promítání. Tentokrát trochu tematické inspirace před spaním – Nejdrsnější jednotky světa. S Filipínami toho sice v Bandárii mnoho společného nemáme, ale jako zdroj inspirace, motivace a ukázka toho, jak důležitá je disciplína, týmová práce a psychická odolnost, to fungovalo výborně.

Takže přes den bunkry, útoky, obrana, taktika a stovky vystřílených kuliček.

Večer trochu inspirace.

Airsoftová část turnusu zkrátka jede naplno.

SIERRA pomalu finišuje všechno, co během turnusu nakousla. Ve chvílích klidu se vyrábějí pomůcky pro LEVEL 3 rozdělávání ohně – BOWDRILL, pokračuje stavba srubu a mezi tím se člověk otočí a zjistí, že se někde peče poctivý domácí chleba. Zkrátka klasické Přežítko – chvíli řešíte dřevo, chvíli oheň a za chvíli už někdo tahá něco voňavého z pece. :)

Dokončuje se také lukostřelecký turnaj a dál trénujeme přesnou střelbu ze vzduchovek. I to k přežití patří. Střelba jako dovednost spojená se získáváním potravy nebo lovem se zkrátka nedá naučit jen z obrázku v příručce – musí se opakovat, zpřesňovat a dostat do ruky.

A dnes přidáme další malou klasiku:

začneme vyrábět prak.

Protože když už jsme se naučili rozdělávat oheň několika způsoby, stavíme si vlastní zázemí a pečeme chleba, byla by skoro škoda neumět vystřelit kámen i jinak než z kopce. :)

Mrzí mě jen jedna věc. Část toho nejlepšího, co jsme měli pro letošní SIERRU připravené, jsme kvůli počasí museli odsunout. Některé aktivity potřebují konkrétní podmínky a tam se zkrátka nedá tlačit na pilu jen proto, že je máme napsané v programu.

Tak snad příští rok.

A podle všeho k tomu budeme mít velmi dobrou příležitost, protože celý oddíl začíná mluvit o tom, že se chce přihlásit znovu. A to je pro mě asi nejlepší hodnocení programu, jaké můžeme dostat.

Matěj má jasno úplně – příští rok by nejraději rovnou dvakrát. :) Má neskutečné množství energie a jsem opravdu rád, že ho tu mám. Stejně jako našeho slovenského Matěje. Ti dva spolu fungují skvěle a s Davidem, který už příští rok míří rovnou mezi praktikanty, a Dandeeem tvoří velmi silnou čtyřku.

Dandee mimochodem do nové party zapadl naprosto přirozeně, přestože loni absolvoval SIERRU na jiném turnusu. A jeho komentáře a občasné „výchovné“ pohledy mě baví čím dál víc. :)

A pak tu máme moji partičku „Něco jako trio“.

Co si budeme povídat – keců jak Palacký. O pravidelný slovní servis se stará hlavně Jola, která má ale naštěstí výborný smysl pro humor. Zvlášť když mám od Lenky za úkol ji nějak nachytat. :)

Bára si zase drží svůj tradiční standard – výborný přístup, klid, spolehlivost a schopnost fungovat bez toho, aby kolem sebe potřebovala vytvářet vlastní krizové centrum. A to je na táboře velmi ceněná vlastnost.

Domča to s námi zvládá úplně bez problémů, přestože je o rok mladší a vlastně tu původně ani neměl být. Jeho tradiční „já nevím“ už se mezitím stihlo zařadit mezi oficiální hlášky letošní SIERRY. :)

A Kryštof?

Tam už začíná fungovat prostá fyzika.

Únava způsobila úbytek energie, zpomalení pohybu a celkový přechod z režimu „veverka na tripu“ do o poznání úspornějšího módu. Teď už více vysedává a energii investuje hlavně do práce pusou.

A to mu jde pořád výborně. :)

Když se ale podívám na SIERRU jako celek, mám z ní opravdu radost. Děti spolupracují, pamatují si překvapivě hodně z předchozích aktivit, umějí si poradit a hlavně je pořád baví zkoušet nové věci.

A když se na konci turnusu sami ptají, kdy se mohou přihlásit znovu, člověk vlastně žádné složitější hodnocení nepotřebuje.

SIERRA funguje. A funguje přesně tak, jak jsme chtěli.

Kuchyně

Co si budeme povídat… poslední dny trochu zachraňujeme nešťastně rozjetý začátek IV. turnusu v oblasti kuchyně a stravování. Personálně se nám to nehodí vůbec, protože lidé, kteří měli dělat svou práci, ji zkrátka nedokončili. O to větší radost ale máme z toho, že jsme situaci zvládli převzít, stabilizovat a ve výsledku ji ještě posunout o kus dál.

Velké poděkování patří hlavně těm, kteří by klidně mohli říct „mám odpracováno“ – přijeli už na III. turnus, zůstali i na IV. a dál pomáhají, protože je to tu baví a v Bandárii se jim zkrátka dobře žije. :) Laura, Zelí a další jedou na 101 % a právě díky nim může kuchyně fungovat, program pokračovat a my nemusíme dělat kompromisy tam, kde je dělat nechceme.

A tím myslím hlavně jídlo.

Od začátku jsme chtěli, aby bylo kvalitní, poctivé a aby ho bylo dost. Ne „nějak to vyjde“, ne porce podle nálady, ne přístup ve stylu hlavně to odvařit a mít klid. Děti jsou celý den v pohybu, běhají, trénují, hrají, staví, nosí, střílí a fungují venku. Potřebují energii a potřebují se pořádně najíst.

Když tedy někdo nezvládne ani rozumnou připomínku, že děti mají dostávat větší porce a kvalitnější jídlo, urazí se, odejde uprostřed turnusu a nechá ostatní, aby po něm situaci zachraňovali, vypovídá to podle mě hlavně o jeho profesionalitě. My jsme ale rádi, že jsme si velmi rychle ověřili jednu důležitou věc: Bandárie nestojí na jednom člověku.

Naopak.

Jakmile se kuchyně dostala do rukou lidí, kteří chtějí pracovat, spolupracovat a přemýšlet nad tím, pro koho vlastně vaří, rozdíl byl vidět prakticky okamžitě.

A nejen my jsme si ho všimli.

Všimli si ho i děti.

Porce jsou tam, kde mají být, jídlo má zase úroveň, kuchyně funguje v dobré náladě a my se můžeme dál snažit o to, aby stravování bylo přesně takové, jaké ho chceme mít – prvotřídní a bez zbytečných kompromisů.

A za to patří všem, kteří teď pomáhají nad rámec svých povinností, opravdu velké díky.

Snídaně: Terka udělala sakra dobrou tvarohovou pomazánku s pažitkou a jarní cibulkou. Pro jistotu jsme udělali rovnou velkou gastro nádobu a co z toho zbylo? No nic ... housky a rohlíky mizely po desítkách :)
Svačina: rozdaly se krásné nektarinky - velké jak pomeranče. Objednané právě jako náhrada za neuskutečněný výlet - aby na konci na účtu zůstala jedna velká nula. Na cenu se nehledělo. Hledělo se na chuť :)
Oběd: no a tady ... tady se to stalo. 20 hodin tažený vývar, obohacený o další maso takže dohromady v něm bylo 16 kg hovězího - co si budeme. Ta síla se táhla až do Záhrobí a začala probouzet sousedy :) Už je jasno, proč se nám táborem potuluje černá postava :) děti pak budou vyprávět :) Naprosto fenomenální hovězí polévka s nudličkami - silná jako lak na stará vrata. To zas bylo chvály, tak jak to má být :) no a ke druhému? MOje stálice a pole mé receptury ) už bych je měl sepsat ... rajská omáčka s hovězím masem - libovým, aby to děti jedly a chutnalo jim. Voněla krásně karamelem, skořicí, trochu i medem. Fakt se povedla. No a tady se to stalo ... v tento okamžik se na sebe lidi v kuchyni podívali a bylo jasno :)
Svačina: nevím, už fakt nevím, protože se Sierrkou jsem si dal výlet do Bělčic a mezi tím ještě řešil kázeňský problém ... ale o tom se rozepíšu jinde ...
Večeře: pamatujete ten okamžik kdy se to stalo? Kdy se na sebe lidi podívali a měli jasno? Tak to se týká této večeře .. po vzoru Patrika, nejlepšího kuchaře co kdy Bandárie hostila .. jsem se rozhodli udělat krupicovou kaši a ne jen tak ledajakou ... s domácím slaným karamelem .. a že se nám povedl. Jako ano, ke konci už trochu tuhl .. stejně jako krev v žilách když jsme ho vyráběli .. ale povedlo se to ... a opět jsem si já, posunul svou laťku : A moc děkuji Natce a Lauře, že do toho telecího nápadu šly se mnou. A tak to má být :) Do kuchyně se stahují lidé, kteří tu nemají co dělat ... a chtějí pomáhat a být součástí. Přesně ta atmosféra, která má v táborové kuchyni být :)
Omlouvám se že jsem se torhcu rozepsal, ale kuchyně, stejně jako Sierra je má srdcovka, na které mi hodně záleží a náš tábor dělá zkrátka jiným :)

POŠ - Posádková ošetřovna

***
No a tady nastala trochu změna :) Musíme k doktorovi - rodiče informováni. Hledali jsme zubní pohotovost a nenašli jsme takovou, kde by nás vzali. Takže dnes, v čase psaní Svodky finišuji snídani, nakousávám oběd .. a do toho se připravuji na odjezd.

Počasí

***
no, v noci to není nejlepší. Měli jsme tu už i jen 7°C a to fakt není moc. Ale co .. původně mělo propršet celý turnus a nakonec pršelo jen na odjezd pana kuchaře :) Tu a tam padne pár kapiček - trávník má radost. A místní také, protože prý už v Bělčicích docházela voda. My naštěstí tuto situaci nezaznamenali a tak jsme mohli i trávník v těch vedrech zavlažovat. Naše vlasntí vodárna / úpravna vody protočila 1000 m3 - no síla! Když se to tak vezme. Asi byhcom fakt zvládi naplnit bazén - takže kdo se hlásí dobrovolně na výkopové práce? :)
Ale postupně. Nyní objednáme nová okna a dáme do pucu strop v jídelně a pak se hned vrhneme na nové sprchy. Máme spoustu nápadů a to jsme si ještě neodpočinuli.

Důležitá sdělení

***
Krátí se to. Někteří už mluví o příštím roku. Jiní vědí, že jsou tu naposledy. Věk. Změna zájmů. Školní závazky nebo sportovní kariéra. Ale i kázeň :) S některými se zkrátka za rok už neuvidíme :)

STATUS

***

Právě se u mě zastavila hlídka tvořená Jolou, která šla hodit dopis do schránky a tak jsem ji hned vyzpovídal a má pro naše/vaše čtenáře následující sdělení: "Chtělo by to pátý turnus." :)

VÝSLEDKY MEMORIÁLU MARKA PATERALA

Sierra

1. David Želina
2. Matěj Vinduška
3. DanDee Horinek

Charlie

1. Matyáš Kebrle
2. Vítek Petráš
3. Edita Jičínská

Bravo

1. Štěpán Michl
2. Tomáš Mičánek
3. Petr Novotný

Bravo mělo lepší výsledky než Charlie a tak jsem k medailím přidal i slevu na další rok v podobě 20% na turnus :) Když objednáte do konce září, slevička je Vaše :)

Alpha

1. Julie Horská
2. Jan Sedlák
3. Lukáš Jirovský

A protože běžěli i vedoucí, zlatou si odnesl Veve následovaný Lukášem: )

27. 8. 2026 - DEN JEDENÁCTÝ - OBRANA A ÚTOK

Hlavní program

Airsoftová část turnusu využívá poslední dny opravdu na maximum. A je to znát. Na všech frontách. :) Únava se pomalu podepisuje na dětech, dospělých, tempu i schopnosti ráno elegantně vstát z postele. Ale právě teď se zároveň ukazuje, co všechno jsme za turnus stihli vybudovat.

Máme hlídky. Máme zápřah. Máme rozcvičky. Běháme, střílíme, cvičíme, taktizujeme a stavíme.

KS – naše krátkodobá stanoviště – začínají vypadat opravdu dobře. Už to nejsou jen místa v lese, kam se někdo postaví a prohlásí je za základnu. Hráči si je budují, opevňují, vylepšují přístupové cesty, přemýšlejí nad krytím, obranou i možnostmi úniku. A hlavně už nad tím začínají uvažovat sami.

Rozjíždějí se vlastní taktiky. Obchvaty, léčky, přepady, rychlé údery, obrana stanovišť i pokusy soupeře přelstít. To, co jsme první dny učili po jednotlivých kouscích, se teď začíná spojovat do jednoho funkčního celku.

A přesně o to šlo.

Hráči se navíc čím dál častěji vydávají i do širšího okolí. Letos jsme do programu poprvé zařadili také novou herní lokaci – a trefili jsme se. Terén funguje parádně, nabízí spoustu možností pro taktiku, pohyb i překvapení a podle reakcí si ji hráči velmi rychle oblíbili.

Takže se hraje.

Hodně.

Velmi hodně.

Kuličky mizí doslova před očima a já už jsem opravdu zvědavý, až po skončení sezóny sečtu skladové stavy a zjistím, kolik jsme jich letos vlastně poslali do vzduchu, křoví, stromů, terčů a občas snad i tam, kam jsme skutečně mířili. :)

A protože už nám sezóna míří do finále, můžeme si dát ještě jednu malou tipovací soutěž:

Kolik airsoftových kuliček se podle vás spotřebovalo za celou letošní sezónu?

Tipy budou zajímavé. Výsledek možná ještě zajímavější. :)

Začínají se také objevovat první ruce nahoře při otázce, kdo by se chtěl příští rok vrátit. Někdo znovu jako hráč, někdo už pokukuje po roli praktikanta a pár jedinců by podle vlastních slov nejraději zůstalo rovnou do poloviny září.

Tady ale musíme přiznat, že motivace není vždycky čistě romantická.

Část z nich totiž velmi rychle zjistila, že varianta „zůstat v lese, hrát airsoft a nechodit do školy“ zní vlastně docela dobře. :)

A návratu do běžného režimu se trochu obáváme i my.

Někteří z nás tu totiž strávili prakticky celé léto. Turnus za turnusem, den za dnem, pořád stejné cesty, stejné nástupy, stejné ohniště, stejné lesy… a přitom pokaždé trochu jiný příběh.

Někteří se během sezóny stali skoro součástí inventáře.

Jiní rovnou legendami.

A najednou se blíží chvíle, kdy bude základna prázdná, zbraně uložené, KS opuštěná a les zase tichý.

Ale ještě ne.

Ještě pár dní jedeme pecky.

Dost z plánu jsme nestihli. Papír snese všechno! Na vině je počasí. Stejně tak kázeň. Vnitřní tempo hráčů i obyčejné vyčerpání. Ale dali jsme do toho všechno. Všechno co jsme zrovna měli po ruce :) 

SIERRA

SIERRA už se pomalu dostává do fáze, kdy se nedělají nové velké věci, ale dokončuje se všechno, co musí být hotové, aby si mohl každý říct, že turnus opravdu uzavřel se vším všudy. Dodělávají se rozpracované úkoly, vracíme se k tomu, co ještě není úplně dotažené, kontrolujeme, co kdo zvládl, co si zapamatoval a co si ještě potřebuje jednou projít.

Tu a tam se přitom objeví informace, že loni jsme toho prý stihli víc. :)

Jenže pak si sedneme, začneme jednotlivé části porovnávat a zjistíme, že paměť je občas dost kreativní disciplína. Ve skutečnosti jsme letos zvládli minimálně stejné množství věcí – a v řadě oblastí jsme se posunuli výrazně dál. Některé dovednosti už děti nedělají poprvé, ale navazují na to, co se naučily dříve. A právě v tom je největší rozdíl. Nejde jen o počet odškrtnutých aktivit, ale o to, co už skutečně umí a zvládnou použít samostatně.

Ano, jedna věc nás mrzí všechny – nevyšel plánovaný celodenní výlet.

Jenže poslat celý oddíl v sedmnácti stupních na koupaliště by nebylo dobrodružství, ale spíš kolektivní test otužilosti, který jsme tentokrát v programu opravdu neměli. :) Hezké počasí na koupání dorazilo až v úplném závěru turnusu a to už jsme byli programově rozjetí úplně jiným směrem.

Snažil jsem se ještě hledat variantu, jak výlet do programu nějak nacpat, ale ve výsledku bych tím jen zkomplikoval už tak dost složitou logistiku posledních dnů a rozbil několik dalších věcí, které dokončit chceme.

Takže tentokrát prostě ne.

A přitom plány byly.

Někdo ví jaké.

A někdo se možná nechá překvapit až příští rok. :)

Protože podle všeho budeme mít komu je ukázat. Moje letošní SIERRA totiž tvrdí, že by nejraději přijela příští rok znovu celá. A co je ještě lepší – už teď vím, že minimálně někteří nezůstali jen u řečí a na další sezónu už jsou skutečně přihlášení.

A to je vlastně nejlepší možné hodnocení celého turnusu.
Ne kolik jsme toho napsali do programu.
Ne kolik úkolů jsme stihli odškrtnout.
Ale že když se blíží konec, děti už přemýšlejí nad tím, kdy se sem zase vrátí.

Takže ano – SIERRA pomalu dokončuje letošní kapitolu.

Ale podle všeho rozhodně ne poslední.

Kuchyně

Snídaně: cereální kuličky s mlékem - naběračky se pěkně zahřály :) Tolik jídla vydat, to je nadliský i nadběračkový úkol. Mléko teklo proudem a nůžky nestíhaly odstřihávat další cípečky ... ale zvládlo se to!
Svačina: sklad máme nabouchaný a tak vydáváme o 106! Nevím co, ale zaprášilo se po tom ... myslím že byly ovocné jogurty. Ještě jednou budou a budeme moci vypnout ledničku na mléčné výrobky :)
Oběd: no a tady se to stalo .. tady začaly naše/vaše děti jíst hrášek! :) Uvařil jsem svou vytůněnou hráškovou .. po které se jen zaprášilo. Viděl jsme i 4x přídavky :) Jako ano, pomohl tomu fakt, že se proslechlo, že bude špenát ... ale po první ochutnávce? Rozděleli jsme tábor na fanoušky a nefanoušky špenátu. Každý dostal asposn trochu na ochutnání a ti starší byli v šoku, jak nikdo neměl se špenátem problém. Chutnal skvěle :) A co k němu bylo? bramborové knedlíčky, alias noky ... protože se to lépe dělá ... a klasické moravští brabci :) pěkně na česneku. Kmínu. Přesně tak j ak se to poctivě vaří a peče :) zmizelo 11 kg masa a 12,5 kg špenátu. A soutěžní otázka? Kolik jsme uvařili noků? Máme to přesně spočítané ... a poradíme, průměrná porce se pohybovala 6 až 7 knedlíčků ... to as bylo úsměvů ... six seven :) rekord byl asi 17! A i Luisa s Káťou si dali kolem 5 :)
Svačina: banány ... do V. turnusu by už  nevydržely :)
Večeře: no ... byl to masakr... v personální krizi ... ale zvládli jsme to ... s Terkou a Natkou v kuchyni jsme připravili 80 poctivých burgerů ... maso skvěle vychucené .. padla nejedna chvála :) a k tomu pěkná porce hranolek! Hlad byl zaznamenán jen místy a tak se večer "dožrali" pečivem - polévku už nechtěli, ale houska a rohlík přišel vhod :)

POŠ - Posádková ošetřovna

***
Dost nás zaměstnal zoubek ... bohužel, i přes veškerou snahu se nám nepodařilo probojovat se do zubařského křesla. Všude nás odmítali! Plzeň, Strakonice, Písek, Příbram ... až na konec ochotně si přijela maminka .. klučinu si vyzvedla ... a zvládla ho ještě dovézt zpátky :) I porci jídla jsme mu nechali a tak šupajdil zpátky do hry :) jsme rádi, že i přes takovou situaci a doslova i bolest, nezaváhal a přijle zpět za námi a svými kamarády :)

Počasí

***
Škoda že takhle nebylo celý turnus. Ale co .. podle původní předpovědi mělo skoro celý turnus propršet. Škoda že jsme to nevěděli předem. Křišťálovou kouli nemáme ... musíme pořádit :)

Důležitá sdělení

***
Máme tu asi poslední ranko, kdy usedám ke Svodce. 55 dnů za sebou ... nechci to zakřiknout, ale byla to jízda! Jako vellký úspěch považuji vyřešneí kázeňského přešlapu dvou kandidátů na vyloučení :) Chlapci se cítili silní a tak si otevřeli ústa na plno. A to i na našeho Medika, která ovšem má zastání ... situaci jsme řešili celý den. KLuci uvěřili mýtům a ještě si je trochu přibarvil .. ve snaze co nejvíce ublížit ... naštěstí se vše vyříkalo. Kdyby to šlo, jistě by rádi vzali čas zpět, ale to zkrátka nejde .. nic méně. Povedlo se. Asi se rozloučíme v dobrém. Oba jsou zpátky ve hře a uvidíme, zda je tato nešťastná situace vrátila zpět mezi slušné lidi :)

STATUS

***

Finišumeme ...

A co je dojemné ... část Sierry si plánuje, jak nám přijede na podzim pomoci s Bandárií :) Je super viděrt, jak si děti i přes to, že tu jsou tak krátce, umí vytvořit k místu tak pozitivní vztah :) Všechny rádi uvidíme a pokud se najde více zájemců, můžeme třeba konečně udělat  i nějakou tu víkendovou airsoftovou akci :)

PŘIPOMÍNÁME: JSOU SPUŠTĚNY PŘIHLÁŠKY NA ROK 2027 >>>>

A JE TO ZA NÁMI !!!!

Na závěr dnešní svodky patří jedno opravdu velké poděkování všem dospělákům, kteří letošní sezónu táhnou společně s námi.

Tábor totiž zvenku může působit jako směs her, výcviků, nástupů, střelby, ohňů a večerního programu. Jenže za tím vším jsou desítky drobných věcí, které někdo musí udělat. Někdo vstává dřív, někdo jde spát později, někdo řeší techniku, někdo kuchyni, někdo děti, někdo zdravotní věci, někdo dopravu, někdo program a někdo zkrátka zrovna vezme do ruky to, co je potřeba.

A právě díky tomu může tábor fungovat tak, jak funguje.

O to víc si vážím lidí, kteří tu nejsou jen proto, že „mají službu“, ale protože jim na dětech, programu i celé Bandárii skutečně záleží. Kteří pomohou i ve chvíli, kdy už mají dávno odpracováno. Kteří vezmou další směnu, zaskočí tam, kde někdo chybí, a dokážou si zachovat humor i ve chvíli, kdy už je únava znát opravdu na všech.

Bez vás by to nešlo. Tečka.

A úplně na konec musím poděkovat jednomu člověku zvlášť.

Terce.

Protože ta po mém boku letos odvedla asi maximum toho, co se vůbec odvést dalo. Nejen jako součást týmu, ale jako člověk, který držel spoustu věcí pohromadě ve chvíli, kdy už jsem já řešil několik problémů najednou a začínal ztrácet přehled, co hoří dřív. :)

Byla tam, kde bylo potřeba. Pomáhala, organizovala, řešila děti, provoz, drobnosti i věci, které drobnostmi rozhodně nebyly. A hlavně se mnou vydržela celé tohle táborové léto se vším, co k němu patří.

To není úplně málo.

Takže díky všem.

A Terce úplně nejvíc.

Protože některé věci se dají naplánovat. Ale bez správných lidí kolem sebe je stejně nikdy nedotáhnete do konce.

Inventura PŮJČOVNY aneb přehled zničeného a ztraceného

***
Púpala Petr - baterie
Mičánek Tomáš - baterie
Novotný Petr - baterie
Pšenčík Timon - baterie + redukce
Pokorný Pavel - v pořádku
Smetana Patrik - baterie
Neumanová Luisa - v pořádku
Michl Štěpán - v pořádku
Rachnev Jan - baterie
Hucl Matěj - zásobník
Minka Jan - v pořádku
Jirovský Lukáš - v pořádku
David Ondřej - baterie
Pavelka Sebastian - z kázeňských důvodů odebrána zbraň
Doležal Tomáš - baterie
Adámek Jakub - baterie
Krejčiřík Tomáš - z kázeňských důvodů odebrána zbraň - baterie poničena

Zatím jen nástřel ceny: oprava baterie 350 Kč (nová 850 - 930 Kč), popruh 200 Kč, sumka 150 Kč, zásobník 150 Kč

FOTOGRAFIE Z IV. TURNUSU TÁBORA ARMYCRAFT

×

❮

34/50

❯